Vlastní zkušenost
Když jsem ještě chodila na základní školu se zaměřením na atletiku, stal jses mi úraz. V 9.třídě jsme měli zrovna tělesnou výchovu a hráli jsme vybíjenou, když v tom mi chtěl kamarád vzít míč, vyzvedl mě do výšky a pak následně pustil na zem. Myslela jsem že mám po zádech. Asi po 14 dnech strašných bolestí jsem navštívila neurologa a ten mě poslal na magnetickou rezonanci. Tam mi zjistili že má vyhřezlou meziobratlovou ploténku mezi L4-L5 a 7-8 milimetrů , dědičnou Scheuermannovu nemoc a další dvě ploténky poškozené, ty kdybych zase upadla mi vylezou ven. Naštěstí je že ploténka nezasahuje v míše na nervy, jinak bych mohla skončit buď na operaci, kdybych měla tedy 10 mm a více výhřez a nebo na vozíčku. V tu chvíli se mi změnil život. Musela jsem přestat s atletikou kterou se měla tak strašně ráda, měla jsem jet na mnoho závodů, ale nakonec jsem skončila na rehabilitaci. Doktor mi předepsal na záda mnoho léků ale žádné nepomáhají, pomáhá jen pravidelné cvičení. Občas když se blbě ohnu pro nějakou věc, která leží na zemi, zaseknu se a celí den proležím v posteli s bolestmi. Už to jsou asi 2 roky, pravidelně doma cvičím, chodím na kontroly. Se zádami mohu dělat defakto všechno ale nesmím to přehánět a musím mít bederní pás. Jezdím na kole, lyžuji, chodím na běžky, plavu, ikdyž pár sportů bych neměla dělat přesto se snažím být co nejvíc v pohybu.